úvod
Kryochirurgie je způsob provádění chirurgických zákroků aplikací velmi nízkých teplot za účelem destrukce tkáně. Název pochází z řeckého slova kryos - chlad. Operačním přístrojem je kryokauter.
historie
První zmínky o léčebných pokusech přikládáním chladivých směsí (-24°C) jsou známy již z roku 1871. Za otce moderní Kryochirurgie je považován Američan Dr. Richard J. Ablin. V České republice byl vyvinut první kryochirurgický systém na světě, který splňoval teoretické požadavky na kryoterapii třetí generace definované v roce 1977 Rothenborgem a Frazerem, jejichž jména jsou také spojována se vznikem moderní kryochirurgie. Český autonomní dusíkový kryochirurgický systém pro léčení nádorů byl vyvinut v letech 1977 až 1983 v tehdejším výzkumném ústavu silnoproudé elektrotechniky v Praze 9 - Běchovicích, pod vedením doc Z. Málka a pak vyráběn pod názvem KCH-3 ve státním podniku Chirana Brno od roku 1983, za podpory vývojového oddělení kryochirurgických systémů, vedeným J. Štrausem. Tehdy byly založeny firmy SMT Praha a BMT Brno, přičemž firma SMT Praha vyrábí kryokautery dodnes, i když už v mnohem modernější podobě, ale se stejně vysokým terapeutickým účinkem - požadovaným definicí:
Při požadovaném rychlém zmrazení tkáně dochází k tvorbě ledu uvnitř i vně mražených buněk. Pomalé mražení má za následek dehydrataci buněk a ty mohou proces přežít. Následuje pak recidiva a v případě maligních nádorů metastáza. Je proto nezbytné, aby došlo ke zmražení tkáně co možná nejrychleji (alespoň 200 °C/min). Následující ohřev zpět na tělesnou teplotu musí být naopak co nejpomalejší, aby způsob rekrystalizace zmrzlých buněk mohl (mechanicky) zničit patologickou tkáň buňku po buňce. Svoji významnou roli zde má i čas, který je tak na žádoucí - detruktivní rekrystalizaci buněk poskytnut. Velké, dříve vzniklé krystaly vody rostou (na úkor malých) tak, že překročí velikost buňky a tu roztrhnou, dojde tedy k mechanické 100% destrukci patologické tkáně, s tím, že okolní zdravá tkáň zůstane téměř nepoškozena.
Dusíkový kryokauter s kapalným dusíkem (teplota varu -196°C), lze rozdělit do dvou skupin:
Díky nízkým tepelným ztrátám "po cestě" je dosahováno nejvyššího chladícího výkonu s autonomními přístroji.
Kryochirurgický systém a jeho výroba jsou složitější, ale díky mnohaleté České tradici je na vysoké úrovni. Aby obstály v konkurenci s přístroji s externím zásobníkem z hlediska možné doby zákroku, musely být vyvinuty zvláště účinné tepelné výměníky s nižší spotřebou dusíku.
Tento kryokauter s výměníkem byl vyroben v ČR byl patentován již před několika desítkami let. České přístroje typu KCH na kapalný dusík, jsou již mnoho let jediným autonomním typem průmyslově vyráběných dusíkových kryochirurgických přístrojů na světě. Z hlediska terapeutického jsou nejúčinějšími kryochirurgickými přístroji vůbec. Vyrábějí se v SMT Praha.
informace z oblasti kryochirurgie byly převzaty z domény wikipedia.org